Petrohrad: s opalovacím krémem v „Benátkách severu“

Autor: Externí spolupracovník
Datum

Před třemi sty lety car vší Rusi Petr I., zvaný „Veliký“, nahnal do bažinatých končin u řeky Něvy ústící do Finského zálivu davy nevolníků. S jejich nedobrovolnou pomocí pak za vlády tohoto „osvíceného“ samovládce a jeho následovníků západní architekti stavěli na snobské objednávky ruských vládců monstrózní barokní a klasicistní stavby, které udaly charakteristický ráz městu, nazvanému po svém tvůrci Petrohrad. Kvůli četným průplavům se městu na Něvě rovněž přezdívá „Benátky severu“.

Petrohrad působí krásně z odstupu, třeba při pohledu směrem k Ermitáži z druhého břehu Něvy, která je zde poblíž svého ústí do Finského zálivu nejméně dvakrát tak široká jako Vltava v Praze. Tehdy fasády barokních a klasicistních staveb mohou působit i půvabně, s decentní ozdůbkou z věžičky nějakého toho obřího chrámu, nalézajícího se v pozadí. Kouzelnou scenérii představuje štíhlá jehla věže katedrály v Petropavlovské pevnosti, na jejímž vrcholu se nalézá pozlacená socha anděla. A jestliže hledíte na tuto scenérii z oken Ermitáže, kde válcují vaše smysly hotové estetické tsunami ze spousty  uměleckých děl umístěných v tomto světoznámém muzeu, pak si uvědomíte, že Petrohrad je krásný. 

Petrohrad_příď

Romantický pohled na Něvu? Snad. Pokud si odmyslíte, že malebná příď historické plachetnice patří ve skutečnosti plovoucímu snobskému hotelu.

Romantika a realita

 Obrovské budovy centra Petrohradu však působí prázdně a chladně. Ani kanály, které křižují centrum, mu nemohou dodat lidštější rozměr, takže příměr k Benátkám zůstává spíše ve slovní rovině. Slavný Něvský prospekt je čtyřproudá magistrála s velmi hektickým provozem. Možná však působila tato místa romantičtěji v revoluční době roku 1917 či ještě v dobách dřívějších, kdy Puškin napsal báseň Měděný jezdec, inspirovanou sochou slavného despoty a zakladatele města.

Mystická pozlacená špice zvonice katedrály sv. Petra a Pavla ve stylu raného holandského baroka, s třímetrovým andělem, držícím sedmimetrový kříž.

Mystická pozlacená špice zvonice katedrály sv. Petra a Pavla ve stylu raného holandského baroka, s třímetrovým andělem, držícím sedmimetrový kříž.

K romantice asi nepřispěje ani to, že nejvěrnějším průvodcem návštěvníka na pochůzkách městem „bílých nocí“, v létě leda tak rozžhaveným doběla, je opalovací krém. Na někoho by však mohly romanticky působit svatby, které se na nábřeží Vasiljevského ostrova konají jako na běžícím pásu. V některých momentech je možné shlédnout až čtyři nevěsty se ženichy vedle sebe, jimž jsou servírovány do rukou krotké bílé holubice za účelem pořizování sentimentálních fotografií. Každou chvíli se také po nábřeží žene konvoj aut, jemuž vévodí nestvůrně dlouhá pronajatá svatební limuzína.

 Vítejte v Atlantidě

 Stavební památky Petrohradu sice postrádají věkovitost, o to více se však předhánějí v obrovitosti. Třeba chrám svatého Izáka, který si roku 1818 objednal car Alexandr I., je třetí největší stavbou v Evropě, vážící 300 000 tun, pro 14 000 osob, 111 metrů dlouhá, 97 metrů široká a 102 metrů vysoká. Na její základy spotřeboval francouzský architekt Montferrand 24 000 kmenů stromů, dotažených silami nevolníků. Toto monstrum s gigantickým tmavým sloupovím a namodralými, antikou inspirovanými reliéfy na obřích dveřích, působí, jakoby se vynořilo z hlubin oceánu, v nichž spočívalo od potopení Atlantidy. Za vidění rozhodně stojí. 

Vítejte v Atlantidě! Za příslušný poplatek račte vstoupit.

Vítejte v Atlantidě! Za příslušný poplatek račte vstoupit.

Jiný takový skvost, chrám Spasitele na krvi, spjatý s atentátem na cara Alexandra II. roku 1881, bude na leckoho zřejmě působit jako přezdobená kýčová replika z Disneylandu. Za stalinské éry ho komunisté chtěli zbořit a stavba sloužila jako márnice, sklad ovoce či divadelních rekvizit. Jde o podobný případ jako chrám sv. Izáka – tohle nikde jinde člověk jen tak neuvidí.

Petrohrad_Spasitel na krvi

Chrám Spasitele na krvi

Aurora

 Jednou z hlavních atrakcí města na Něvě je proslulý křižník Aurora, sloužící nyní jako malé muzeum ruského námořnictva. Aurora velikostí neohromí; její spjatost se světodějnými událostmi říjnové bolševické revoluce ji však činí skutečným pomníkem dějin. Dnes se na její palubě rojí turisté všech národností a obzvláště Asiaté si nechávají záležet, aby se vyfotili u jejího příďového děla, zatímco autenticky vyhlížející ruští námořníci kolem provádějí údržbu.

Údržba Aurory.

Sověti Auroru na počátku blokády tehdejšího Leningradu roku 1941 raději potopili, než by riskovali, že bude zničena Wehrmachtem. Dnes nábřeží, u něhož Aurora kotví, lemují stánky s typickými suvenýry, často atributy zaniklé sovětské éry: vojenské a námořnické čepice, vojenské odznaky, nože, trička a vlajky, originály i kýče. Podél toho všeho se promenují mladík a slečna v barokních kostýmech z doby Petra I. a nabízejí společné foto za 50 rublů. 

Je libo fotečku?

Je libo fotečku?

A ještě něco ze života

 Jako v mnoha jiných velkých městech může být návštěvník Petrohradu nepříjemně konfrontován i s drobnou kriminalitou – třeba při výletu metrem se může stát objektem zájmu organizované party lupičů, jako se to přihodilo dvěma mým známým. Petrohrad, který je mimochodem rodným městem současného ruského prezidenta Putina, je proslulý rovněž mafiánskou kriminalitou. Často jsou zde k vidění kolony se zjevně důležitým osazenstvem, které se za doprovodu policejních vozů řítí městem. Ovšem po městě se řítí běžně i všechny ostatní vozy. A vzhledem k faktu, že ruští řidiči zásadně nedávají chodcům přednost ani na přechodu, je přecházení vozovky pro neadaptovaného cizince disciplínou vrcholně adrenalinovou záležitostí.

Scéna jako z hollywoodského spektáklu: každonoční zvedání mostů, vyhledávaná atrakce pro turisty a zároveň příležitost pro místní mládence, jak balit pohledné cizinky.

Scéna jako z hollywoodského spektáklu: každonoční zvedání mostů, vyhledávaná atrakce pro turisty a zároveň příležitost pro místní mládence, jak balit pohledné cizinky.

A nakonec k záležitostem příjemnějším, než jsou gangsteři a silniční provoz, a přízemnějším, než jsou více či méně kolosální pomníky dějin. Když turista v městě „bílých nocí“ dostane hlad, je vhodné jej ukojit něčím autentickým. Doporučuji bliny – pokrm na způsob lívanců, stočených do kornoutu s všelijakým obsahem. Nejlepší jsou čerstvě udělané, horké a sladké, třeba se smetanou – jde rozhodně o jeden z vrcholných požitků, jež může Petrohrad nabídnout.

 Autorem je Václav Kozina, který píše články pro CK Mundo o dovolené v Rusku.


Štítky:

, , ,