Očima Paola Sorrentina: Život je jedno velké nádherné umělecké dílo

Eva Pětvalská

Autor: Eva Pětvalská
Datum

Snímek Velká nádhera je typickým příkladem kategorie filmů takzvaného náročného diváka. Italské drama s prvky komedie od známého režiséra Paola Sorrentina věnuje svou pozornost zejména životu italské smetánky – umělcům žijícím a tvořícím v Římě, který se i navzdory tomu, že už dávno není čím býval, tváří jako centrum veškerého dění.

sorrentino

Překonáte-li jisté prvotní rozpaky z nejasného začátku a vydržíte-li jen trpělivě sledovat nenásilně plynoucí děj, aniž byste požadovali jakákoliv vysvětlení, zaručeně se neubráníte a podlehnete. Všechno to začíná jako jedna velká párty. Párty, za kterou by se nemusel stydět ani sám Velký Gatsby. Hlavní hrdina, stárnoucí spisovatel a novinář Jep Gambardella slaví své pětašedesáté narozeniny. Za celý život napsal pouze jediný román, jelikož pro jeho pokračování už nikdy víc nebyl schopen nalézt inspiraci. Zřejmě až na své narozeninové oslavě si uvědomuje marnost a neúplnost své dosavadní existence. Okázalé večírky, intelektuální debaty, přepych, drogy a alkohol už mu nepřipadají tak báječné jako před léty a vyhořelý umělec začíná pátrat po smysluplné náplni života, která by mu pomohla vyplnit díru uvnitř sebe samého. Své přátele najednou vidí zcela jinýma očima, už to nejsou uznáníhodní velikáni, ale trosky, které dělá velikými už jen jejich majetek a závan slávy z jejich tvůrčího mládí.

Pátrání po svém vnitřním já, smíření se s neúprosně přibývajícími léty, ztracená a znovunalezená láska k sobě i k druhým – to a mnohem víc se snaží Velká nádhera zachytit. Notná dávka ironie, cynismu, rýpavé poznámky a zřetelný životní nadhled hrdiny mě osobně bavily od začátku až do konce.  V průběhu filmu jsem však nebyla schopna rozhodnout, jestli jde primárně o ostrou kritiku konzumní společnosti, nebo je dílo pouhým lhostejným ohlédnutím za uplynulou minulostí, bez touhy cokoliv měnit. Ačkoliv lze namítat, že přítel Jepa to přece jen řekl jasně: „Co je špatného na tom, trochu si zavzpomínat? Je to to jediné rozptýlení pro ty, které už v budoucnu nic nečeká.“  Očím obyčejného smrtelníka neunikne ani precizní práce s kamerou. Doprovodná hudební linka, která mi v hlavě hrála po zbytek dne, byla už jen dokonalou třešničkou na pomyslném dortu. K tomu, abyste vstřebali všechna tajemství a krásu ukrytou uvnitř Velké nádhery vám podle mého názoru jedno shlédnutí rozhodně stačit nebude. 

Na ČSFD získal snímek krásných 81%, ode mě devět bodů z desíti. (Ten desátý bod přidám, až se přesvědčím, že mě snímek nepřestane bavit ani potřetí.) 


Štítky:

,