Nebraska in Holomóc aneb americké úsměvy kam se podíváš

Barbora Adamová

Autor: Barbora Adamová
Datum

Nervózně postáváme před dveřmi hospody U Magora. Je pár minut po půl osmé a uvnitř už sedí 24 studentů z americké Nebrasky i se svojí vedoucí. Přišli na welcome party, kterou pro ně uspořádali členové studentské organizace ISHA fungující na Katedře historie. Tak jako každý rok sem přijeli poznávat krásy evropského života. Co je vede k návštěvám Olomouce, jak se jim tu líbí a co mají dále v plánu? Helena oprášila svoji angličtinu a zjistila pro vás odpovědi.

„Studenti jsou vedeni v rámci programu Nebraska Abroad a kromě České republiky si mají možnost vybrat také Irsko nebo Německo. My se v tom podílíme jako studenti, pod hlavičkou to má pak celé IRO UP (International Relations Office – pozn. red.) a Filozofická fakulta,“ uvedla nás do obrazu Eliška Krahulíková, jedna ze studentek, která se o návštěvu z Ameriky stará.

lidi

Po krátkém seznamovacím rozhovoru „Aha vy jste novináři, tak to se budu muset chovat slušně,“ přišla na řadu hra, která prolomila ledy – “Never have I ever” (v Česku známá jako „Nikdy jsem…“ pozn. red.). Pomohly také tradiční americké jellyshots. Debata se rozproudila a my se dozvěděli více o jejich životě. Když se k nám asi po hodině přidala skupinka od vedlejšího stolu se slovy, že je „much better“, když je více lidí pohromadě, konverzace se stala zajímavější. Svěřili se s problémy, které je na jejich cestě provází. „Na Neředíně je wi-fi jen v přízemí, vůbec nechápu proč, a vůbec nejhorší ze všeho jsou klíče. U nás doma jsou všude čipové karty, což je mnohem jednodušší. Muset tolikrát otočit klíčem, abyste se vůbec dostali na pokoj, to je hotové peklo. A nakonec se v pokoji nemůžeš ani zamknout, protože bys ty zas*aný klíče musela použít znova,“ rozčiloval se třiadvacetiletý student politologie Alexander.

Další zábavná chvíle nastala, když si při objednávání pití všimli, jak my Češi ukazujeme na prstech číslovku tři. Chvíli se snažili napodobit naše prstové kreace, ale nakonec to se smíchem a nepochopením vzdali. Dostali jsme se tak k vděčnému tématu – rozdíly mezi našimi národy. Když jsme se divili, že se jedou podívat do Říma, takovou dálku, řekla nám na to vedoucí skupiny Kathy, že jsou zvyklí jet dvě hodiny kukuřicí a nepotkat ani živáčka, takže Řím je pro ně za rohem.

my s lidma

Jednu věc máme ale asi nakonec všichni společnou. Při určité hladině alkoholu v krvi se evidentně strhne politická debata. Ať už jste ze země, která žije prezidentskými volbami, nebo vás fascinují boje ministra financí s ptačím obydlím.

České pivo si pochvalovali všichni, ale někteří bohužel neodhadli jeho voltáž. Už v deset hodin nás opustili první odpadlíci. „Všichni Američani ale nejsou takoví,“ ujišťovala nás Holly. I když někteří se přiznali, že pivo bylo první slovo, které se naučili. Přáli bychom vám vidět to zklamání v očích Alexandera, když číšnice odešla od našeho stolu s plnými sklenicemi. Stihl jen smutně poznamenat: „Maybe not my pivo.“

Čeština nás ostatně provázela celý večer. Nadšeně se učili fráze, které se jim budou určitě hodit. „Skvělé, supér, hovnó,“ ozývalo se přes celý lokál. Na závěr jsme pro ně měli nachystanou speciální challenge a odměnou mělo být pozvání na panáka. Vyrukovali jsme se slovem multiparadigmatičnost. Dlouho jsme se smáli jejich nevydařeným pokusům. Úsměv nám však na rtech zmrzl, když se nás zeptali, co to vlastně znamená. Vysvětlení se tak stalo jazykolamem paradoxně pro nás. Jejich hlášku „Oh my God, that’s like a whole sentence“ jsme si se smíchem připomínali i následující den při cestě na Neředín. A zase se naše milovaná multiparadigmatičnost, se kterou jsme bojovaly celé zkouškové období, obrátila proti nám. Za námi se ozvalo „skvělé, supér“, a nám bylo jasné, že jsme se opět ztrapnili.

random lidi

Zůstávají zde do konce května a my věříme, že si do té doby zvládneme napravit reputaci. I oni mají nabitý program „Během semestru máme naplánovanou spoustu akcí. Půjdeme do ZOO na Svatý kopeček, na Laser game a také připravujeme čajový večer. Pokud byste se s námi chtěli setkat, sledujte naše facebookové stránky,“ zve všechny čtenáře Heleny Eliška. „Hned příští týden pojedeme do Prahy a postupně budou následovat Berlín, Drážďany, Vídeň, Krakow, Benátky. Cestovat budeme i po České republice,“ říká nám s nadšením vedoucí Kathy, a dodává, že její studenti přes týden chodí na čtyři předměty. Zabývají se naší kulturou, učí se český jazyk, historii za dob holokaustu a o svých zážitcích z cest i univerzity píšou eseje.

isha

ISHA neboli International Students of History Association, je spolek studentů historie, který funguje od pádu železné opony, aby se sdružovali studenti historie jak ze západních, tak východních zemí,“ říká Eliška. „Momentálně je kolem 40 podobných spolků po celé Evropě,“ dodává.

 

 Text: Barbora Adamová, Lucie Kratochvílová

Foto: Lukáš Haberland


Štítky:

, , ,