MENZA: ŘECKÉ HODY

Lucie Ješátková

Autor: Lucie Ješátková
Datum

Týden utekl jako voda a menza je zpět. Škola pomalu začíná nabírat na obrátkách, studenti obráží všemožné hospůdky a počasí se mění jako na kolotoči. Jedinou stálicí je naše milovaná menza. V minulém týdnu nás „překvapila“ pořádnou porcí špaget. Co přinese tentokrát? 

Jak už jsem psala v minulém díle, je těžké vybrat jídlo, které by bylo něčím zajímavé. Přece jen, většinou jsou všechna jídla „na jedno brdo“. Ale co třeba takový kuřecí steak po řecku? Kuřecí jsem sice vyzkoušela už několikrát, ale ten název mi přece jen nedal. Opět tu máme problém, co si pod takovým řeckým steakem představit. Napadá vás něco? Tentokrát byla alespoň pomocná závorka za názvem (oregano, rajčata, chilli, máslo, česnek), která mi obsah názvu ozřejmila. Rozpaky ale nezmizely. Už několikrát mě napadlo, zda si jídlo před objednáním nemám raději “vygooglit”. Dospěla jsem ale k závěru, že bych pak mohla očekávat něco nadstandardního, a to se pravděpodobně nestane. Přece jen, pořád jíme v menze. 

menza 02

Kuřecí steak po řecku (oregano, rajčata, chilli, máslo, česnek), příloha, obloha, nápoj: 46,-

Hodnocení: 60%

Tak co říkáte fotografii? Žádná sláva, co? Popravdě jídlo také moc neohromilo. Jeden problém tu ale všechny převyšuje. Slyšeli jste někdy, jak fungují menzy v jiných městech naší země?

Když jdou studenti do menzy, jako první narazí na menší vitrínu. Zde na ně čekají jednotlivé ukázky jídla z onoho dne. Z toho tedy vyplývá jediné. Každý ví, do čeho jde. Ne jako u nás, kde si objednáte jídlo (prakticky ani nevíte jaké), a když dojdete k vydávacímu pultu, na talíř vám přistane překvapení (pokud to tedy nejsou špagety, ty už ztrácejí svoji výjimečnost). Nemluvě o tom, že si prvně musíte vybrat přílohu. Jak mám vědět, s čím budu jídlo jíst, když ani nevím, jak jídlo vypadá?

A to je odpověď na otázku, proč jsem si zrovna kuřecí steak po řecku dala s kaší. Ano, byla to hloupost, Ano, mohla jsem se zeptat, co jsem si to vlastně objednala. Ale vážně chcete riskovat seřvání od velmi známého „vydávače příloh“ před celou jídelnou?

Co se týče samotného jídla, tak hitparáda to nebyla. O kaši se snad ani není nutné zmiňovat. Klasická pytlíková hmota, které vám nandají neskutečný kopec, protože výroba takového gurmánského kouzla nestojí mnoho peněz ani námahy. Tudíž jí je na rozdávání. Maso samo o sobě ničím nepřekvapilo. Bylo takové, jak ho v menze všichni známe. Vysušené a bez omáčky by se nedalo ani polknout. Omáčka jídlo zachránila před nejhorším. Nebyla to sice omáčka roku, spíš něco mezi omáčkou na špagety, kečupem a vývarem z česneku. Ale lhala bych, kdybych napsala, že jíst se to nedalo. Nejlepší na celém jídle byla obloha. Jednoduché nastrouhané zelí v nálevu. Kouzlo menzy je v tom, že když smíchá všechny části dohromady, vznikne i poměrně dobré jídlo.  

Menza se drží svého zlatého středu, nic mimořádně dobrého, ale ani nic extra špatného. Uvidíme, jak to bude dál. Příští týden se dozvíme, jak si menza vede v připravování ryb.


Štítky:

, , ,