Konvergence smyslů života na festivalu MusicOlomouc

Autor: Externí spolupracovník
Datum

Ve středu 5. října se uskutečnil čtvrtý koncert 8. ročníku festivalu MusicOlomouc. Vystoupení pražského souboru Konvergence proběhlo v prostorách Uměleckého centra Univerzity Palackého – konkrétně v Kapli Božího Těla a Atriu. Zazněly skladby jak českých, tak i zahraničních skladatelů, z toho jedna premiérově.

14509173_10206828820591378_1593435083_n

Tradiční soudobá hudba

Návštěvníky předcházejících vystoupení koncert nemohl překvapit, vždyť čas plyne a takzvaná soudobá hudba s celou parádou svých experimentů už do značné míry zakotvila ve vodách tradice. Je to špatně? Nikoliv. Myslela si to kdysi pouze sama „soudobá hudba“. S odkazem na avantgardní snahy skladatelů z hloubi dvacátého století bylo velebeno ticho, jeho zvuková ohraničení vyplývala z netradičních způsobů používání nástrojů, jakým je například preparovaný klavír. Melodické kontury se rozpíjely tiše svištícími glissandy flažoletové hry smyčců a v interakcích více či méně obvyklých instrumentů se vytrácela původní témbrová identita ve prospěch těžko identifikovatelných zvukových odstínů. Ano, akustické instrumenty přebírají či spíše konkurují paradigmatu expanzivní elektroniky. I o tom byl středeční koncert. Jak se početné publikum mohlo dočíst z programu, uváděné skladby nepostrádaly komplikovaná filozofická, humanistická a jiná intelektuální či intelektualizující východiska – jak typické pro přechytralý moderní věk s kultem skladatelů-filozofujících vědců.

14619912_10206828820551377_1548420984_n

Syntéza tradice a moderny, kontrastní vpády netradiční celesty

První kompozice s názvem Feuilles à travers les cloches (1998) od francouzského spektralisty Tristana Muraila představila atmosférický dialog klavíru (Lucie Tóth) a houslí (Matěj Vlk) na jedné straně, na druhé straně flétny (Zuzana Badúrová) a violoncella (Sebastian Tóth). Zvláště povedeným dílem byla Silent Distance (2013) od Tomáše Pálky. Jak je patrné z názvu, skladba o čtyřech kontrastních částech či motivech (ztišení, pokora, láska a porozumění) pracovala převážně s tichem. Posluchačsky vstřícná kompozice v jistém smyslu ztělesňovala sociálně funkční syntézu metod soudobé hudby (mikrointervalika, témbrová hudba apod.) s tonalitou tradičního typu.

Následovala premiéra díla Michaely Pálky Plachké s názvem Proměny (2016), v němž se autorka mimo jiné inspirovala Knihou proměn I-ťing. Vedle několika tematicky rozdílných celků, nápadného střídání konsonance a disonance a dynamických zvratů si posluchači mohli všimnout také výrazných prvků východní hudby, a to především při hře paličkami na struny uvnitř klavíru. V pořadí čtvrtou skladbou bylo Lo spazio inverso (1985) Salvatore Sciarrina pro flétnu, housle, violoncello, klarinet (Jiří Mráz) a celestu (Lucie Tóth). Dominantní zde byla především celesta, která prováděla kontrastní „vpády“ do jinak volných, melodických ploch v pianu. Zřejmě nejavantgardnější skladbou večera byly Kaligramy (2008) Ondřeje Štochla – už kvůli preparovanému klavíru a zdánlivé nespolupráci jednotlivých hlasů (klavír, flétna, violoncello).

14593499_10206828820511376_427206210_n

Melancholické zakončení

Poslední skladba byla kvůli prostorovým požadavkům provedena v potemnělém Atriu Konviktu (svítily jen lampičky nad partiturou). Skladbu Jakoba Ullmanna Pianissimo (1989) provedl umělecký vedoucí souboru Konvergence, violista Ondřej Štochl společně s Janem Trojanem, který pracoval s elektronikou. Představena byla tichá a jednolitá hudební plocha melancholického charakteru. Štochl hrál nejenom na struny violy, ale rovněž na její tělo – poklepáváním doplňoval plynoucí melodii. Festival pokračuje v neděli 9. října koncertem Kühnova smíšeného sboru.

Autor: Kristýna Baborová


Štítky:

, , , , ,