Kolik toho opravdu potřebujeme k životu?

Pavla Hloušková

Autor: Pavla Hloušková
Datum

Kolik věcí člověk k životu skutečně potřebuje? A kolik nesmyslů máme doma z čirého materialismu? To jsou otázky, na nichž staví dokument mladého finského umělce Petriho Luukkainenena uvedený v rámci letošního ročníku festivalu Jeden svět. Nejde přitom jen o zbytečnosti, které má doma každý z nás. Jak by se lidem žilo bez věcí skutečně důležitých – třeba bez postele – ukazuje jeho film Mý věci (My Stuff).

 petri

(zdroj obrázku: http://biomarilyn.palvelut.ilkka.fi/)

 

Petri je čtyřiadvacetiletý fotograf. Zrovna rozešel s přítelkyní a prázdné místo, které mu po ní zůstalo se snažil zaplnit různými věcmi. Tím ale docílil pouze toho, že jeho byt praská ve švech. Ke slovu se tedy dostává Petriho experiment. Začíná honba za štěstím provázená mnohdy komickými komplikacemi.

Téma s hlubším podtextem je ale podáváno až nečekaně vtipnou formou. O tom diváky přesvědčí už první záběry filmu. Nahý Petri stojí ve svém prázdném bytě a dívá se z okna. Minutu nato běží přes celé Helsinki. Jeho cílem je skladiště na opačném konci města. Tam si uložil všechny věci ze svého bytu. Jeho život teď řídí dvě pravidla: 1. Každý den si smí ze skladiště odnést pouze jednu věc. 2. Nic nového si nesmí koupit.

Jako první zpět donesenou věcí je dlouhý šedý kabát, ve kterém Petri chodí i spí. Zkrátka všechno. Během prvního týdne si tak horko těžko pořídí všechny věci potřebné k tomu aby mohl vůbec chodit do práce. Při osmé položce poprvé uvažuje nad tím, co si vzít dál. Zdá se mu, že všechno skutečně potřebné už má. Největší radost měl přitom z matrace.

Čas plyne a Petri pomalu dává dohromady svůj starý domov. Po tři sta šedesáti pěti dnech a přinesených věcech experiment končí. Během něj si mladý fotograf uvědomí mnohé. To, co potřebuje i to, co je pro něj skutečně důležité. A zjistí, že to skutečně štěstí se neskrývá v ničem jiném než v nejobyčejnějších maličkostech a v lidech, jež má okolo sebe. V babičce, která se musí odstěhovat do domova s pečovatelskou službou, mladším bratrovi, který mu se vším pomáhá a konečně v Maiju, do níž se během experimentování zamiloval… Ti jsou pro něj totiž skutečně potřebnými VĚCMI.