Fotograf odhalil kypré ženy i Saudkovy stinné stránky

Eliška Vrbová

Autor: Eliška Vrbová
Datum

Olomoucké kino Premiere Cinemas v Šantovce odstartovalo minulý týden speciální programovou sekci s názvem Premiere Art. Jako druhý film tohoto programu se ve středu 6. května promítal Fotograf režisérky Ireny Pavláskové. Helena byla u toho, a jak se jí snímek inspirován životem Jana Saudka líbil, se dočtete v následujících řádcích.

galerie_04

V rámci programu Premiere Art kino nabízí kultovní klasiky nebo nové artové snímky z filmových festivalů. Filmy se promítají každou středu večer a ceny vstupenek začínají už na 89 korunách, přičemž studenti dostanou na ISIC ještě speciální slevu. Další zvláštností těchto projekcí je, že je vždy na začátku někdo uvádí a řekne tak návštěvníkům nějaké zajímavosti a fakta o filmu. Po projekci si diváci mohou rozebrat plakáty k různým snímkům, které kino v nedávné době uvedlo. Nevím jak vy, ale já bych tyhle bonusy ocenila i při běžných projekcích. V příštích týdnech Premiere Art nabídne snímky Klub rváčů, Zmizelá, Kód Enigmy, Výchozí bod a Klub poslední naděje.

Realita nebo fikce?

Režisérka Irena Pavlásková měla vizi natočení filmu o Janu Saudkovi už od devadesátých let, kdy s ním spolupracovala na dokumentu GEN pro Českou televizi. Opět sale k Saudkovi vrátila  až v roce 2013, kdy už začal vznikat scénář právě k Fotografovi. Film se dočkal filmové premiéry na začátku letošního roku a přinesl tak zajímavý náhled do umělcova života, u něhož se ale nikdy nezbavíte pochyb, kde končí realita a začíná fikce. Ostatně k tomu i mistr na začátku filmu sám vybízí.

V první scéně se totiž objeví Jan Saudek se svým filmovým alter egem Karlem Rodenem a vysvětluje mu, že by si divák neměl myslet, že vše, co ve filmu uvidí, je pravda. Karel Roden mu ale oponuje tím, že on chce hrát pravdu. Saudek debatu ukončí slovy: „Víte co, zkrátka si budeme tak trochu vymýšlet…“

galerie_39

Toto intro je na jednu stranu chytře provedené a dodává divákovi pocit o reálném základu příběhu, na druhou stranu ale přispívá i k tomu, že publikum může začít vnímat tyto dva pány odděleně. Tedy, alespoň mně se to stalo. Nějakou dobu jsem se zkrátka nemohla smířit s tím, že Karel Roden je vlastně Jan Saudek a že sám Jan Saudek se ve filmu vůbec neobjeví. Ale to je asi taková menší vada na kráse všech filmů, kde známý herec hraje stejně známou žijící legendu. Mé krátkodobé domnění o nevhodně zvoleném hlavním protagonistovi umocnil zřejmě i fakt, který uvaděč zmínil před projekcí. A to sice, že Jan Saudek byl pro to, aby ho hrál Oldřich Kaiser, který je mu údajně svými charakterovými, ale i fyziologickými rysy mnohem blíže než Irenou Pavláskovou zvolený Karel Roden.

Nicméně tento pocit odešel zhruba po prvních dvaceti minutách, kdy už si Karel Roden coby fotograf počínal velmi profesionálně s veškerou fotografickou technikou, používal květnatý jazyk a zapáleně aranžoval nahé kypré ženy před svou nyní už světoznámou hnědou stěnou. Zezačátku se film celkově jeví jako takový sled všemožných Saudkových pocitů a nálad, střípků života zobrazujících tu spoustu žen, s nimiž se setkává, jeho rodinu (s níž se nesetkává), alkohol a umění. Nějaký chronologický příběh zde chybí a vstoupí na scénu až s příchodem osudové Líby.

galerie_09

Osudová Saudkova múza

Postavu Sáry Saudkové (Líby) ztvárnili filmaři vskutku bravurně. Nejdříve tichá, obyčejná, tuctová holka z vesnice, která nosí možná až zbytečně vysoké podpatky, se pomalu mění v éterickou, uměleckou a vyspělou ženu  naprosto ovládající fotografa. Její proměna je postupná, nenásilná a provedená v nejmenších detailech, jako je zkudrnatění vlasů, nošení šátků a pestrých vzorů, výraznější líčení či upravené obočí. Věrohodnosti role přidává i úctyhodný výkon Marie Málkové, jíž jste mohli zahlédnout ve filmech O život či Obsluhoval jsem anglického krále, ale i v různých televizních pořadech.

Jak ale roste Líby osobnost, tak je jí i ve filmu věnován větší prostor, což je možná trochu škoda. Přeci jen, když je na scéně Karel Roden coby Saudek, přijde v pravidelných intervalech nějaký ten vtípek, ale čím více Líby, tím více vážnosti a hořkosti. I hudba dostává temnější zabarvení, proto divák každým okamžikem čeká nějaký ten podraz. A dočká se. Víceméně celá druhá polovina filmu se věnuje tomu, jak Líba začíná fotit fotografie podobné těm Saudkovým, jak jí Jan bezmezně důvěřuje, jak spolu koupí dům a jak nakonec všechen jeho majetek včetně více než tří tisíc negativů Líba získá. Skutečná Sára Saudková o filmu v rozhovoru pro iDnes.cz prohlásila, že je to snůška nesmyslů a že byl film jednoznačně vytvořen za účelem se jí pomstít. Inu, tento střet názorů už si musí každý divák interpretovat po svém.

galerie_28

Přihlížet s rukama za zády

Podtitul filmu „Dámy, radím Vám ke klidu…“ zvolili tvůrci skutečně trefně. Je to totiž jedna ze Saudkových nejčastěji používaných vět v momentech, kdy se jeho dámy dostanou do výměny názorů a kolikrát začnou lítat i facky. Přestože je Saudek skoro vždy příčinou těchto konfliktů, nezúčastněně se na rozčilené ženy dívá a jen nestranně prohlašuje „do klidu, do klidu“, než se takticky odebere do jiné místnosti.

Fotograf ale není jen sledem sexuálních scén a „kauzy Sára Saudková“, nenásilně jsou do filmu vpraveny i jakési životopisné útržky z Janova života. Například při jednom z jeho prvních setkání s Líbou jí vypráví o svém prvním manželství, a jak se vlastně k fotografování dostal. Nejednou přijde řeč i na pobyt v koncentračním táboře a dětství. U těchto retrospektivních záběrů je barva obrazu odlišná a dodává příběhu retro atmosféru.

galerie_12

Celkově mi film připadal velmi povedený, a pokud jste obdivovateli Jana Saudka nebo vás zajímá čistě jen jeho fotografická tvorba, rozhodně byste film měli zhlédnout. A dámy, vy budete po zhlédnutí Fotografa určitě rády za své nepřelétavé partnery.

Foto: Bioscop


Štítky:

, , , , ,