Elektronická hudba, ze které dýchá příroda

Kristýna Pavlačková

Autor: Kristýna Pavlačková
Datum

Žánrově nezařaditelní, tajemní a hlavně nenapodobitelní – to všechno jsou Hidden Orchestra ze skotského Edinburghu. Musím se přiznat, vůbec jsem tuto kapelu neznala. Ale zvědavost, která mě pořád popichovala a kňourala: “Pojď se mnou, pojď se tam podívat!”, byla silnější než lenost nabízející mi večer strávený doma na kanapi. A tak jsem šla. Vydala jsem se do víru hanácké metropole, abych mohla strávit první dubnový večer v olomouckém Jazz Tibet Clubu.

Hidden Orchestra v rámci svého jarního turné potěšili české fanoušky hned třikrát. V Olomouci, v Brně i v Praze. Jejich geniální kombinace jazzu, post-rocku a ambientu bývá někdy označována jako ideální soundtrack k nočním procházkám. Projekt multiinstrumentalisty Joea Achesona spatřil světlo světa v roce 2010 společně s debutovým albem příznačného názvu Night Walks. Kapela čítající čtyři členy disponuje nejrůznějším hudebním obsazením. Od bicích, přes basu, housle či pozoun až po valchu.

Hidden Orchestra

Celý koncert zahajuje akademická půlhodinka, během níž si stíhám v klidu vypít jedno řezané. Když se rozhlížím kolem sebe, překvapuje mě skladba publika. Co se věku týče, jde totiž napříč téměř všemi generacemi. Což mi přijde u tohoto stylu hudby minimálně pozoruhodné. Navíc ještě několik minut před osmou hodinou bylo na parketu pod pódiem jen pár diváků. Během chvíle se však prostor naplňuje a dalo by se říct, že každý centimetr čtvereční je plně využit.

Každopádně s úderem půl deváté nastupují hvězdy aprílového jazztibetského večera a bez dlouhosáhlých proslovů začínají hrát. Celkově toho hudebníci mezi skladbami divákům moc nepovídají. Což koneckonců vůbec ničemu nevadí. Ba naopak. Člověk si může alespoň dosytosti vychutnat muziku, přes kterou nám Hidden Orchestra naopak sdělují strašně moc. A skutečně to stojí za to!

První plus musím Hidden Orchestra udělit za originálně řešenou stage. Abstraktní animace nejrůznějších barev a tvarů se prolínají s živou projekcí. Jak vzápětí zjišťuji, u obou bubeníků i u houslistky jsou totiž nainstalovány kamery a videozáznam z nich je přenášen v průběhu koncertu rovnou na plátna. Říkám na plátna, protože jich je několik. Ostatně jak vidíte sami na fotkách. 

Hidden Orchestra

Další plusy přicházejí s každou další skladbou. Melodická basa, kterou doplňují dlouhé táhlé tóny naefektovaných elektrických houslí či pozounu. To je pro mě naprosto originální a dosud neslyšená kombinace, která strhla mě i ostatní diváky. Za zmínku stojí i spolupráce mezi oběma bubeníky. Bicí soupravy mají postavené tak, aby na sebe viděli a mohli se spolu mlčky domlouvat. Možná mám výhodu v tom, že jsem sama hudebníkem, ale je skutečně zajímavé číst v jejich komunikaci. Celou dobu se navíc nejen domlouvají, ale jako by se navzájem i hecovali. Parádní pokoukání.

“Nikdy předtím jsem je neslyšel, ale moc se mi ta hudba líbí. Působí na mě strašně přírodně, tak nějak neposkvrněně. Ač je to elektronika,” popisuje svůj zážitek Martin, který si de facto dal s Hidden Orchestra takové hudební rande naslepo. “V jedné skladbě, když jsem zavřel oči, jsem si připadal jako u moře na pláži. A v jiné zase v lese,” dodává. Baskytarista Joe Acheson mi vzápětí vše vysvětluje. “Když jdu do přírody, beru si s sebou diktafon. Nahrávám si všechny zvuky kolem. Vodopád, potok, šumění lesa. A potom to využiji v našich skladbách, kde získané nahrávky dávám do podkresu. Proto z naší hudby dýchá příroda,” říká. 

Hidden Orchestra

Podle houslistky Poppy Ackroyd je Joe Acheson mozkem kapely. “Hidden Orchestra byl jeho projekt, původně jsme se dokonce jmenovali Joe Acheson Quartet. Joe vlastně skládá a komponuje naprosto vše. Píše noty pro housle, basu, pozoun, ale i pro bicí. Je opravdovým muzikantem a pro naši kapelu je obrovským hnacím motorem,” říká Poppy. Nutno dodat, vystoupení bylo vskutku vydařené od prvního do posledního tónu. Byť nástrojové obsazení působilo zpočátku možná i trochu bizarně, ve finále do sebe vše pěkně zapadalo. Abych se přiznala, dříve by mě nenapadlo jen tak si doma sednout a pustit zrovna elektronickou hudbu. Tomuto žánru jsem nikdy příliš neholdovala. Každopádně dvě hodiny strávené s Hidden Orchestra mě přiměly změnit názor.

V jednom z dílů pořadu České televize Tečka páteční noci byl hostem Vladimír Foret, hudební dramaturg Jazz Tibet Clubu. Podle jeho slov si tento olomoucký hudební klub zakládá na pečlivém výběru interpretů. A dle mého soudu je to znát. Jazz Tibet Club je pro hudební fajnšmekry sázkou na jistotu. Takže až si budete chtít zpříjemnit večer a budete na vážkách, jelikož účinkující kapelu zrovna neznáte, ostych stranou a směle do toho. Za sebe z nadcházejících koncertů doporučuji například britské Her Name Is Calla či norského písničkáře Moddiho

Jo a jelikož mi umřel foťák pár minut po začátku akce, děkuji tímto svojí zachránkyni za poskytnuté fotografie.

Foto: žakelýna, FMzine


Štítky:

, , , ,