Annette Kuhn: Workshop fotografie a pameť

Veronika Krejčí

Autor: Veronika Krejčí
Datum

Fotografie je v podstatě médium. Dalo by se říci, že takový polovičatý stroj času. Do budoucnosti nás sice nevezme, zato má schopnost nás rozesmát i rozbrečet nad časy minulými. Všichni máme fotky, které nám připomínají příjemné chvíle, akce s přáteli, dětství i širokou škálu nepříjemných vzpomínek, které by byly raději zapomenuty. Přispívá tomu i lidská paměť, která je tak trochu záhadným mechanismem. Většinou selhává tam, kde očekáváme její plné nasazení a naopak exceluje ve chvílích, kdy na ni neupíráme příliš pozornosti. Ve spojení s fotografiemi nám ale pomáhá vykládat příběhy našich životů.  

annette_kuhn

Právě na toto téma přijela do Olomouce v rámci AFO popovídat britská teoretička kultury, profesorka filmových studií a spisovatelka Annette Kuhn.  Čtyřhodinový workshop s názvem Fotografie a paměť proběhl ve středu 16. 4. v útulných prostorách Galerie U Mloka. „Každý má příběh, každý má fotografii, každý má vzpomínky, někdy i takové, o kterých ani neví. Povědomí o tom jaký fotografie, především rodinné a osobní, nesou význam a jakou mají úlohu v procesu vzpomínání, nám může pomoci při objevování kontinuity mezi osobní, kolektivní a kulturní pamětí,“ zahájila Anette Kuhn odpoledne.

Především díky skromnějšímu počtu účastníků mělo setkání intimnější atmosféru, což bylo vzhledem k náplni workshopu vítanou příjemností.  Účast na něm si vyžádala jistou předpřípravu. Úkolem bylo přečíst předem zaslanou kapitolu z autorčiny knihy Family Secrets: Act of Memory and Imagination a přinést osobní či rodinnou fotografii, která má pro nás význam nebo s sebou nese jistý závoj mystéria.  Na jejím analyzování byl celý workshop vystavěn. 

02

„Na fotografiích obdivuji, jak dokáží přenášet energii a sílu momentu,“ sdílela s ostatními své zaujetí studentka Teorie a dějin dramatických umění Albina Feofilaktova. Stejně jako ji, i většinu přítomných na workshop přilákal především zájem o fotografování. Po krátkém vzájemném představení a vysvětlení toho, proč jsme vlastně tady, jsme mohli začít pátrat v naší minulosti.

Každý sám pro sebe si měl odpovědět, co ho k výběru fotografie vedlo, jaké pocity a vzpomínky se k ní vážou a pomyslně se přenést do doby, kdy byla fotka pořízena, abychom vypátrali každý detail i celý (historický) kontext. Nejprve jsme si tato fakta a dojmy s nádechem nostalgie předali v páru, v druhé části pak následovala 3-5 minutová prezentace naší fotografie a všech s ní spojených informací, především tedy těch osobních. Do analýzy fotky se zapojili všichni, každý přispěl svým vjemem, často i novou a překvapivou perspektivou. Sdílet před skupinou cizích lidí osobní a intimní pocity z dětství mě, pravda, stálo trochu vnitřního přemáhání, ale přátelské prostředí takovéto sdílení umožnilo. Vznikl i zvláštní kontrast mezi fotografiemi vyvolanými a těmi digitálními, v mobilních telefonech. Přišla tak řeč i na jejich uchovávání, aktuálnost a na to, zda fotografie vůbec přežijí. Podle slov Annette Kuhn se nacházíme uprostřed signifikantní změny v této oblasti a tak na tyto otázky zatím odpověď nemáme.                                                                   

04

“Setkání s Annette Kuhn mi přineslo nový pohled na fotografie a do budoucna i motivaci se nad nimi hlouběji zamýšlet,” zhodnotila jedna ze zúčastněných Petra Adamusová. Abychom se vyhnuli úzkému vnímání významu fotografií,  je nutné se podívat “za ně”.  Workshop svým dílem přispěl k poznání, že fotografie si žije svým životem, ale ve chvíli, kdy ji vlastní vzpomínkou oživíme a přidáme osobní kontext, rázem získává nové, netušené a dalekosáhlejší rozměry.

05 

 


Štítky:

, ,